V červnu před prázdninami jsem se konečně odhodlala a zašla za knězem v naší farnosti s tím, že bych chtěla začít chodit s kamarády do přípravy na biřmování, ačkoliv nejsem pokřtěná. Vyprávěla jsem mu svůj příběh o tom, jak mi Bůh do cesty poslal věřícího kluka a změnil tak můj život. O tom, jak jsme se s Bohem poznali. Bohužel reakce tohoto kněze nebyla přesně taková, jakou jsem si představovala. V podstatě mi řekl, že s Bohem nemluvím, že to je moje podvědomí a povídám si sama se sebou. A ať se v září stavím, třeba si mě bude pamatovat…
Bylo mi hrozně. Takže všechno o čem jsem si s Bohem povídala, se vlastně nestalo? Všechny myšlenky, které mi Bůh řekl, jsou jenom moje podvědomí? Mluvím tedy vůbec s Bohem? Existuje vůbec Bůh?
Ačkoliv jsem po pár dnech tomuto knězi odpustila a uvědomila si, že se za něj musím spíše modlit, než na něj být naštvaná, stejně mi všechny tyto otázky vrtaly v hlavě. Snažila jsem se na toto setkání zapomenout, dělat jako by se nic nestalo a žít s Bohem dál. Ale nešlo to. Bála jsem se Boha poslouchat. Slyšela jsem ten hlas, ale říkala jsem si: „Ne neposlouchej ho, to není Bůh, to si jen něco domýšlíš.“ A víte jak to je. Když přestanete někoho poslouchat, on přestane mluvit.
Najednou jsem si uvědomila, že Boha vůbec nevnímám. Neslyším jeho hlas, nekomunikuji s ním každý den. Bojím se. Bojím se, že Bůh není.
Myslela jsem si, že na Světových dnech mládeže v Krakově se to zpraví, ale bohužel. Tak nějak jsem je prožila s přáteli, ale bez toho nejlepšího – Ježíše.
Léto utíkalo a UNITED se blížil. Nemohla jsem se dočkat. Konečně je to tu, poprvé vyrážíme s kamarádkou na celý program. Trošku nevíme co čekat, ale moc se těšíme!
Už když přijíždíme do Vsetína, jakoby nás víra praštila do nosu. ? Kamkoliv se podíváš, věřící mladí lidé. To ani není možné. Kde se všichni berou? Vsetín se proměňuje v město Ježíšových fanoušků. Všude cítíš Boha a na každém rohu potkáváš nové kamarády, a co chvilku se modlíš, prostě jen tak, s kýmkoliv, nehledě na věk, pohlaví, nebo církev. Máte prostě stejného přítele – Ježíše. A to je to hlavní.
Při všech těch přednáškách, seminářích, koncertech, setkáních si uvědomuji, že Bůh skutečně existuje. Uf! Možná Vám to přijde vtipné, ale byla to celkem dost úleva. ?
Ať už se ale dostanu k tomu hlavnímu. UNITED utekl rychleji než voda a najednou stojíme poslední den na posledním koncertě – Lamačských chval. Nikdy předtím jsem je neslyšela, ale prý jsou dobří… Pokud někdo z Vás na jejich koncertě byl, pak si jistě dokáže představit tu atmosféru. Neuvěřitelné, překrásné, chválící písně. Jednoduché texty, které se neustále opakují a vy tak můžete zpívat „Pánu Bohu do oken“. Při předposlední písni už to nevydržím. Pohlcená emocemi padám na kolena a brečím. Děkuji Bohu za všechno, co pro mě udělal, za to, co mi dal, za to, že mě tak moc miluje. A v tom uslyším: „Neopakuj staré chyby.“ Zčista jasna, naprosto zřetelně, naprosto mimo moje myšlenky. Boží hlas je zpátky! Hurá!
Můj život zase pomalu začal dávat smysl. Srdce se mi zaplnilo Bohem a já se mohla vrátit do reálného života s klidem v duši. Za dva týdny jsem však pochopila, že tento příběh pro mě na UNITED neskončil. Na konci prázdnin jsme se vydali na dovolenou do Českého Švýcarska. Při jednom z výšlapů jsme se ocitli na Křížové hoře v Jiřetíně pod Jedlovou, kde je překrásná křížová cesta skládající se ze zděných kapliček. Je to jedno z těch míst, které si nadšeně prohlížíte a říkáte si: „Páni.“ Z ničeho nic se zastavuji u sedmého zastavení a ptám se přítele: „Jak se to vlastně modlí, taková křížová cesta?“ Můj osobní Boží průvodce mi vysvětluje co a jak, vytahuje mobil a hledá modlitbu křížové cesty. Začíná předčítat text sedmého zastavení a končí slovy: „… a neopakuj staré chyby.“
Od té doby jsem už našla a přečetla spoustu modliteb křížové cesty, ale nikdy jsem nenašla tu, kterou přítelův mobil v ten okamžik vybral.
Náhoda? Jednou jsem někde četla, že náhoda je jen jeden ze způsobu Boha, jak zůstat v anonymitě. A teď už to vím určitě! V tu chvíli mi jen tekly slzy dojetím. Věděla jsem, že všechno, co se má stát, se stane. Bůh má pro mě plán.
Pokud jste dočetli až sem, chci Vás poprosit o jednu důležitou věc. Pomodlete se prosím za všechny, kteří se podílejí na přípravě UNITED. Tento festival mění lidem životy. Je to to nejmenší a zároveň to největší, co jim můžeme dát. ? Díky!
V.
