Jeden večer jsme se s bráchou modlili za Vojtu, který měl vážnou vadu řeči. Když přišel, tak koktal tak vážně, že ani nemohl dobře říci, jak se jmenuje. Bolelo mě z toho srdce a toužil jsem, aby ho Bůh uzdravil, ale nevěděl jsem, jak moc to chce on (protože ho přivedla jeho kamarádka). Tak jsem se zeptal, co by chtěl a on neodpověděl ani slovo. Bylo jasné, že neodpovídá, protože mu v tom nemoc zabraňuje a kývl, že se chce modlit za uzdravení. Pomodlili jsme se a řekli jsme mu, ať nám něco poví – kam chodí do školy a tak. Nenastala žádná změna, stav byl stejný. Vzpomněli jsme si, že i Ježíš se modlil za slepého dvakrát a až pak viděl dobře, takže my se taky nemusíme zdráhat pomodlit se znovu. Tak jsme se modlili znovu. Opět jsem se zeptal, kam chodí do školy, co studuje, na sourozence atd.
Brada mi padla dolů, protože náš nový kamarád mluvil, jako když tiskne. Koukali jsme po sobě (trochu nevěřícně – ať říkáme, co chceme, zázrak často trochu překvapí). Po chvíli mluvení se zadrhl a bylo ticho a dál mu to šlo velmi špatně. Hmm, co teď? Modlit se dál, nebo co dělat? Brácha mu řekl, ať řekne slovo Ježíš, pak ať vyzná: Ježíš je Pán. Řekl to – a po tomto vyznání dál mluvil krásně. Po chvíli se zase zadrhl a opět řekl Ježíš a zase mluvil dobře.
Jsou věci, které se do teologie vměstnávají špatně, a proto jsme to moc nerozebírali. Rád bych řekl, že nejde o nějakou formuli – ale je zřejmé, že jméno Božího Syna Ježíše má velkou moc a když člověk Jeho jméno vyznává, tak to má vliv na jeho život a na celé jeho bytí, Pán Bůh je mu blízko a slyší ho.
Vojta byl tedy uzdravený mocným jménem Ježíše.
Po festivalu jsem volal kamarádce, která s ním chodí do sboru a dobře ho zná a ptal jsem se, jak je na tom. Říkala, že mluví dobře a že je uzdravený. Díky Bohu.
